VÝUKA TAKTIKY NA PLASTICKÉM STOLE

Detailní popis produktu

To, čemu v češtině říkáme „plastický stůl“ (protože dokáže dokonale plasticky zobrazit skutečný terén), se v anglickém jazyce nazývá „Sandbox“ a v němčině „Sandkasten“, čili „pískoviště“.  Historie tzv. „plastického stolu“ je velmi dlouhá. Prokazatelně se využíval již před naším letopočtem ve starém Řecku a Římě, kde sloužil nejenom pro vojenské účely, ale rovněž také pro výuku matematiky, fyziky a dalších věd. Byla to vlastně jakási „tabule naležato“, do které se zapisovalo dlouhou tenkou hůlkou.

Využití plastického stolu ve vojenství je však mnohem rafinovanější. Zde stůl slouží jako jednoduchý, levný a snadno zhotovitelný prostředek k realistickému trojrozměrnému zobrazení skutečného terénu ve zmenšené podobě. Takto vytvořená 3D mapa pak funguje při obecném vysvětlování základů vojenské taktiky, ale stejně tak i při nácviku reálných akcí. V pískovišti se vybuduje věrný zmenšený model skutečného budoucího místa působení jednotky, vyznačí se důležité terénní body, význačné terénní překážky, rozmístění budov a bunkrů a samozřejmě pozice nepřátelských a vlastních jednotek. Potom je mužstvu podrobně vysvětlena taktika, která bude využita při útoku na toto místo anebo při jeho obraně. Vojáci tak získají dokonalou představu o svém budoucím poslání na místě, které v reálu třeba ani nikdy neviděli.

Stavba takového „pískoviště“ nebo plastického stolu však není zcela snadnou záležitostí. Má svoje pravidla, podle kterých je třeba postupovat, aby vyobrazení terénu bylo reálné a odpovídalo skutečnému stavu, a má také své záludnosti, na které je třeba si dávat pozor. Jinak hrozí, že se muži v ostré akci setkají s řadou nemilých překvapení.

Jakkoliv se konstrukce a využití plastického stolu zdají primitivní nebo zastaralé, přesto má stále své místo ve většině vojsk světa. Je využíván v armádách NATO, včetně AČR, stejně jako vojsky Ruské federace. Díky bývalým příslušníkům ozbrojených složek se znalost jeho využití dostala i k povstaleckým či teroristickým hnutím a organizacím, takže jej můžeme vidět na videích Islámského státu, čečenských teroristů, ale využívala jej při práci třeba i IRA atd.

Plastický stůl hojně využívají např. preppeři ve Spojených státech a zejména v JAR, kde slouží jako vhodná forma přípravy na obranu vlastního domova a jeho okolí, neboť umožňuje i osobám bez vojenského vzdělání, tedy i laikům, nevojákům, ženám a nezletilým pochopit, kde jsou silná a slabá místa, komu bude při obraně patřit který sektor, kudy vedou ústupové cesty atp.

A ještě jednu výhodu má plastický stůl oproti jiným metodám zobrazení terénu a plánování akcí. Nikdo jej nemůže zkopírovat, naskenovat či „hacknout“, dokonce ani vaše vláda. Může stát na místě a hrát svou roli po celé měsíce, ba i roky. A v případě nebezpečí je lehce převrácen na zem a tímto aktem zmizí i veškeré důkazy.

Protože jde o zajímavou a hravou formu procesu vzdělávání, je oblíbený zejména při výuce dětí a mladistvých. Jak jinak předat teenagerovi důležité informace a znalosti, když jakákoliv jiná forma výuky jej po pěti minutách přestane bavit? U plastického stolu se i ti nejstarší z nás vrací do svých dětských let. Je tedy jednou z nejlepších teoretických metod pro výuku taktiky a přípravu přepadů či jiných útočných nebo obranných akcí. Pokud se zabýváte taktikou, neměli byste si tuto příručku nechat ujít.

Věřím, že příručka obohatí všechny z Vás, ať už jste preppery, survivalisty, militaristy, historiky anebo milovníky vojenských věd. Kniha není velká rozsahem, o to je ale zásadnější svým obsahem, neboť přináší mnoho zajímavých detailů a postřehů k této nepříliš známé problematice, jakož i k taktice samotné.